Autentické příběhy z Vašich cest po ČR

Na třídenní výlet do Jindřichova Hradce jsme vyrazili autem. Cestu s pomocí navigace jsme zvládli celkem pohodlně.

Do města jsme vjeli městskou branou a pokračovali na náměstí Míru, kde jsme měli rezervované spaní v Grand Hotelu Černý Orel. Uprostřed hotelové restaurace, kde jsme se stravovali je malý pivovárek Černý orel, kde místní pan sládek vaří několik druhů výborného pivka. Náměstí vévodí sousoší Nejsvětější Trojice. Z náměstí jde krásně dojít malebnými uličkami na zámek, který má čtyři prohlídkové okruhy, z kterých jsme navštívili Adamovo Stavení, Černou Věž s Hladomornou a Španělské Křídlo. Vše se nachází na třetím nádvoří. Nepřehlédnutelná je zde také kašna, kterou zdobí bohatě zdobená, zlacená a polychromovaná renesanční mříž od mistra Andrease z roku 1611. Originál jsme viděli na vlastní oči v přízemí Španělského křídla. Po prohlídce jsme pokračovali do hudebního pavilonu Rondel, který bohužel v současnosti slouží jen k občasným svatebním obřadům.

Za zmínku určitě stojí Muzeum Jindřichohradecka na Balbínově náměstí, kde se nalézá stálá expozice muzea včetně Krýzových jesliček – největšího lidového mechanického betlému na světě. Muzeum Fotografie, Dům gobelínů.

Přes 15-tý Poledník východní délky jsme si vyšlápli na Aqua show Svatého Floriána, která je druhá svého druhu v Evropě.

Po všech velice zajímavých zážitcích jsme si ještě zašli odpočinout do Plaveckého bazénu.

Jo a abych nezapomněla, v Jindřichově Hradci je spousta restaurací, cukráren, kaváren, rychlých občerstvení, tak si myslím, že každý najde to, na co má zrovna chuť. Mě se nejvíc líbil obchůdek s čerstvými koláčky, které byly fakt super a okno do ulice v tomtéž obchůdku, kde prodávala sympatická slečna obří točenou zmrzlinu a párek v rohlíku po neskutečných 10-ti Kč (deset korun českých). No co dodat, Jindřichův Hradec určitě stojí za to.

Po cestě okolo Netolic a tudíž i okolo Kratochvíle, jsem jela už nesčetněkrát. Minulý víkend se mi to konečně podařilo a odbočila jsem z hlavní na parkoviště, kde se na mě usmíval příjemně naladěný pán, požádal mě o 40Kč a vyzval mě, ať si zaparkuju, kde je mi libo. Udělala jsem to tedy a spolu s dcerou a mužem jsme vyrazili směrem k zámku.

Krásně svítilo sluníčko, akorát trochu foukal vítr, ale na začátek května dobré. Musím říct, že už okolí zámku se mi moc líbilo, ale když jsme prošli branou a uviděli jsme samotný zámek, zahradu a vodní příkop, byla jsem už zvědavá, co nás teprve čeká uvnitř.

Rychle jsme si koupili vstupenky a netrpělivě jsme vyhlíželi průvodce. Jelikož vítr začal být dost protivný, doběhla jsem ještě dceři do auta pro mikinu.

Čas prohlídky nastal a najednou před námi stál malý pán ve velkém saku se svazkem velkých a malých klíčů v ruce , řekl že nás vítá, že je náš průvodce a můžeme tedy vyrazit. Po vstupu do zámku, jsem byla ráda, že jsem dceru přioblékla, protože uvnitř bylo celkem chladno, pan průvodce nám říkal, že teplota nepřesahuje ani v létě 10 stupňů celsia.

Interiéry jednotlivých místností jsou krásně zařízeny dobovým renesančním nábytkem. Největší krásou ale jsou štukatérské práce s výjevy z římské mytologie od italského mistra Antonia Melany, které jsou prakticky na všech stěnách a stropech zámku. Určitě jsou taky zajímavé, naaranžované stoly s nejrůznějšími pochoutkami, které se podávaly v té době na zámeckých hostinách.

Po zhruba hodinové prohlídce jsme se šli ještě projít po zámecké zahradě, abychom se trochu rozehřáli. Potkali jsme se se dvěma pávy, prošli jsme bylinkovou zahradou a návštěvu Kratochvíle jsme zakončili kávou a dortíkem v zámecké cukrárně.

Sobotní ráno slibovalo další krásný den, proto jsme po krátké domluvě vyrazili. Našim cílem byly tentokrát Klatovy a to konkrétně katakomby.

Vracela jsem se do těchto míst téměř po 40 letech, tak jsem byla velmi zvědavá, co nás čeká. Věděla jsem, že se rekonstruovalo a v roce 2011 byla expozice opět zpřístupněná veřejnosti. Po příjezdu na klatovské náměstí jsme obhlédli Černou věž, Jezuitský kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi.

Katakomby zvané jako krypty pod zmiňovaným kostelem byly vybudovány v letech 1656 – 1676. Staly se pohřebištěm příslušníků Jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska a měšťanů. Bylo do nich uloženo téměř 200 zemřelých.

V roce 1784 byl vydán Josefem II. zákaz pohřbívání. Těla zemřelých byla uložena do dubových rakví na hobliny a obložena chmelem. Působením vzduchu dovedeného do krypt systémem větracích kanálů došlo k postupnému vysušení – k mumifikaci. Důmyslný větrací systém, který ústí na střeše kostela zajišťoval stálou teplotu a vlhkost, která udržovala těla dlouhá léta nedotčena.

V 30-tých letech 20. stol. při opravě střechy dochází k zasypání větrací šachty, tím se mění prostředí ve sklepení a velká část mumií se rozpadá. Dnes je v katakombách k vidění 38 mumifikovaných těl. O většinu těl pečují konzervátoři, o klimatické podmínky se stará klimatolog.

Dále expozice obsahuje dobové listiny, historické předměty, modely staveb a dokumentární filmy. K vidění je i dobová cisterna na vodu a systém spouštění rakví. Pietní prostory, kde jsou mumifikovaná těla, doplňuje seznam pochovaných.

Našim dalším zastavením byla lékárna u Bílého Jednorožce, která je jednou ze tří dochovaných v Evropě. Jedná se o barokní lékárnu z poloviny 16. století. Jsou zde původní léčiva, staré lékárénské nástroje a léčebné metody.

Naše další cesta vedla do necelých 32 km vzdálených Domažlic, tradičního centra Chodska. Vcentru města je historické jádro s měšťanskými domy ze 14. - 16. století. Gotický farní kostel a klášter. Z Chodského hradu zal. Přemyslem Otakarem II. se zachovala věž a část opevnění. V 18. stol. je hrad barokně přestavěn na solnici.

V současné době je v objektu hradu muzeum Chodska, kam jsme po obědě zamířili. Expozice je věnována historii Domažlicka, archeologii pravěku a starověku, měšťanskému životu v 19. století. Nejhezčí a nejzajímavější je určitě chodská svatba, která byla instalována již v roce 1935. Nádherně zdobené kroje svatebčanů oblečených na původních figurinách. Nakonec jsme po 100 schodech vystoupali na věž, odkud by nádherný rozhled po celých Domažlicích.